Projekt navazuje na první dvě stavební etapy, které započaly zpřístupněním štoly Barbora a vrchních dobývek jámy Heinrich a Gustav (I. etapa) v důlním díle Kovárny v roce 2004. Následně jsme zpřístupnili část dolu až do hloubky téměř 50 metrů na Mezipatro (II. etapa) a v roce 2004 otevřeli trasu pro exkurze. V letech 2011 až 2012 jsme zpracovali projektovou dokumentaci a v roce 2013 obdrželi stavební povolení na III. etapu zpřístupnění dolu Kovárna. Pro ověření geologických podmínek jsme vyhloubili sondy pro upřesnění technologického postupu pro ražbu a začali přemýšlet o financování. Tři neúspěšné žádosti o dotaci vyústily v roce 2018 k přípravě žádosti do 91. výzvy OPŽP. Ta nám v roce 2019 byla poskytnuta, po té byl vysoutěžen dodavatel firma Loskot a 20. 9. 2019 bylo předáno staveniště.

Cílem třetí etapy zpřístupnění s názvem Geologická expozice Kovárna je vyzmáhat původní štolu Prokop z 19. století, která byla již jednou v letech 1952 až 1959 vyzmáhána, ale opět zavalena, namontovat do Úpadní chodby II. nerezová schodiště a žebříky a propojit Prokopa s návštěvnickou trasou na Mezipatře. Tím se návštěvníkům zpřístupní nejen celý průřez historií hornické činnosti v Kovárně od počátku 19. století do první poloviny 20. století, ale i unikátní geologické struktury. Na trase bude možné vidět nevydobyté zbytky sirných rud, unikátní vrásové struktury hornin, významné zlomy i některé minerály. Po stavebních pracích bude zrekonstruovaná zde ponechaná technika z let geologického průzkumu, včetně kolejiště a lokomotivního depa. Otevřením Prokopa dojde k záchraně celé spodní části dolu, protože postupně hrozilo jeho zanesení sedimenty, zastavení přirozeného větrání a hromadění CO², což by vedlo k vytvoření nedýchatelného ovzduší a ohrožení zimoviště netopýrů.

Po předání staveniště proběhly na lokalitě zemní úpravy pro zřízení staveniště (částečné zplanýrování zbytků odvalu u ústí Prokopa, úprava nájezdů, odstranění velkých balvanů, zpevnení povrchu) a následovalo odstranění náletových jehličnanů a pařezů. Po té bylo vybudováno zařízení staveniště (maringotka, návoz a odhlučnění elektrocentrály a kompresoru apod.). Celé místo bylo zdokumentováno, stanoveny geodetické body, posouzena geologie svahovin a zaraženo budoucí ústí zmáhané štoly Prokop. Na základě všech poznatků byl vypracován technologický postup stavby. Vlastní stavební práce započaly hloubením staré závalové rýhy Prokopa z povrchu. Výkop byl průběžně pažen běžným i hnaným pažením a definitivně budován ocelovou výztuží a betonovými překlady. Práce velmi stěžovaly geologické podmínky (rozpojování bloků nevytříděné periglaciální svahové sutě, staré pinky, zvodnělé jílovoprachové vrstvy) a dále komplikovaly klimatické podmínky, především několikeré zachumelení a opětovné roztání sněhové pokrývky.

Radko Tásler, ZO 5-02, Speleo Albeřice