Jeskyně Bohemia - Bohemia Cave

Kloužeme fylitovou sutí někam dolů a výskáme radostí. Neporušenost svahu hyzdí jenom pár šlápot Pavlova týmu ze včerejška. Suť střídají obrovské skalní bloky a strop mizí. Snažíme se vybavit jejich povídání o tom, kam odtéká podzemní říčka a kde postavili kamenného mužíka, který ukončil jejich objevnou pouť. Za svitu karbidek se však nedokážeme dobře orientovat, jejich světlo je příliš slabé....

Suť se nám sype pod nohama a jeden krok vzhůru znamená pomalu dva zpět. Chvílemi si pomáháme i rukama. Na vrcholku výstupu vylézáme na balvan a výkřiky úžasu se nám zadrhávají v hrdle. Levou stěnu, která byla na dohled, lze teď sotva tušit a pravá stěna zmizela úplně. Svah pod námi ubíhá někam pryč a strop je pokryt neuvěřitelnou změtí krápníků. Všude, kam až dosvítíme, vystupují neuvěřitelné tvary. Obdivujeme kamennou monstranci, křišťálový lustr utkaný z jemných kamenných vláken, rovná tenká stébla vycházející z jednoho bodu všemi směry do prostoru, tisíce drobounkých třpytivých krystalků, madonu s děťátkem a další chaotické změti krápníků připomínající nějaké město ze sci-fi. Mnohé stalaktity neudržely svojí váhu a zřítily se. Na jejich tělech začínají vyrůstat nové krápníky. Podivný koloběh kamenného života.

V drobné suti se velkými skoky řítíme dolů a kocháme se ozvěnou přicházející z velké dálky. Nevíme vůbec kam jdeme a zapomínáme na čas a na to, že nás čeká tvrdý výstup zpět. Na pár vteřin zarážím šílený běh a dívám se, jak se mi kluci jako drobné bludičky vzdalují a vzdalují. Bezděčně zakláním hlavu. Ne, není to sen. Nevidím hvězdy. Nedostali jsme se na povrch, kde je teď vlastně den. Jsme v dalším gigantickém dómu, největším ze soustavy dómů, které jsme zatím objevili. Nevíme pořádně kam jdeme, pouze chápeme, že narušujeme tisíciletý klid podzemní katedrály, v níž před námi nestála lidská noha.

kliknutím zvětšíte

V roce 1990 objevili členové České speleologické společnosti na Jižním ostrově Nového Zélandu jeskyni Bohemia. V letech 1994, 1997, 2000 a 2003 další čtyři výpravy Českou speleologickou společností, při kterých byly objeveny další kilometry chodeb. Několik menších akcí zorganizovali též zélandští speleologové. Jeskyně Bohemia byla též spojena s výše ležící menší jeskyní Rhapsody. Délka jeskyně vzrostla na 11 230 m a hloubka na -713 metrů. Přesto, že v Bohemii je ještě hodně věcí ke zkoumání a všechny získané poznatky nebyly zdaleka zpracovány, předkládáme zde veřejnosti základní informace o "české" jeskyni na Novém Zélandu. Rukopisné, nepublikované zprávy jsou uloženy v archívu České speleologické společnosti. Tyto zprávy jsou však přístupné veřejnosti pouze po dohodě s ČSS a s písemným souhlasu autorů.

kliknutím zvětšíte

Jeskyně Bohemia leží v provincii Nelson na severozápadě Jižního ostrova v krasové oblasti Mt. Owen. Spodní vchod leží na horní hranici lesa v nadmořské výšce asi 1.250 m, horní vchod (jeskyně Rhapsody) v členitém krasovém skalnatém terénu 1432 metrů nad mořem. Přístup k jeskyni je velice náročný, musí se překonat výškový rozdíl přes 800 metrů a několikrát brodit řeku Owen a Bulmer Creek. Je nutné počítat s rozvodněním toků, které dokáží odříznout cestu i na několik dnů.

Prostory a chodby systému lze rozdělit do tří základních částí, které se od sebe liší především speleomorfologií a genezí. První část tvoří spletitá síť fosilních freatických kanálů až mohutných tunelových chodeb. Všechny prostory této části jsou vyvinuty ve slabě metamorfovaných karbonátech (Arthur Marble - svrchní ordovik) a leží v úrovni zhruba 1 250 - 1 300 metrů nad mořem.

kliknutím zvětšíte

Druhou část tvoří převážně meandry, chodby kaňonovitého charakteru, šachty a komíny, tedy vadozní prostory. Spojují první část jeskyně s třetí částí. Jsou nad úrovní systému freatických chodeb a klesají i pod úroveň obřích dómů v jejich směrném pokračování. Všechny dutiny tohoto typu jsou vyvinuty v karbonátech a ve většině z nich jsou slabé aktivní toky.

Třetí část jeskyně je soustava obrovských dómů a navazujících chodeb. Dominantní postavení zde má soustava obřích dómů (nebo jednoho členitého dómu - záleží na definici) Sen albeřických jeskyňářů - Dream of Albeřice Cavers. Dóm je 810 m dlouhý, šířka se pohybuje od 50 do 110 metrů a výška 4-20 metrů. Jedná se o jednu z největších prostor na světě. Do dómu přichází mohutná chodba podobného charakteru. Celá tato třetí část jeskynního systému je protékána aktivním tokem a teplota se zde pohybuje v rozmezí 5,1°C až 5,5°C. Z nejnižší části dómu pokračuje jeskyně meandrem vyvinutým opět v karbonátech.

kliknutím zvětšíte

Tato třetí část - soustava obřích chodeb a dómů je vyvinuta na kontaktu nadložních karbonátů a podložních nekrasových hornin a to je jedna z největších zvláštností jeskyně. Prostory totiž nejsou vyvinuty přímo na kontaktu hornin, jak je tomu například v jeskyni Réseau de Pierre Saint- Martin, ale pod kontaktem v podložních fylitech, v kterých jeskyně obvykle nevznikají. Prostory vznikly především mechanickou činností vody a eroze na mnoha místech dosáhla hloubky až 15 metrů. Obvyklý krasový proces, jakým vznikají jeskyně, se v těchto obrovských prostorách uplatnil minimálně.

Mimo obrovské prostory a jejich neobvyklý vznik má Bohemia ještě další zvláštnost. Tou je neobyčejné množství aragonitové výzdoby. Výzdoba se až na výjimku mrazem poznamenaných vstupních částí vyskytuje v celém jeskynním systému. Největší koncentrace je však v obřích dómech, kde jí byla věnována největší pozornost. Nejvíce výzdoby je při kontaktu s nekrasovým podložím, respektive na karbonátovém stropu nad kontaktem. Výzdoba je i na jiných místech prostor, při kontaktu však akumulace výzdoby pokrývají strop bez přerušení (tj. není vidět mateční horninu) v ploše několika set čtverečných metrů. Celkově je strop obrovských dómů pokryt aragonitovou výzdobou v množství více než 30.000 m2 a počva 6 000 čtverečných metrů. Do tohoto množství nepočítáme fosilní rozlámanou výzdobu pod zřícenými stropními bloky. Jedná o dóm, respektive jeskyni s největším množstvím aragonitu na světě. Nutno podotknout, že výzdobu jsme dokumentovali pouze v obřích dómech, které tvoří jen část celého jeskynního systému Bohemia.

kliknutím zvětšíte

Výzdoba je převážně sněhobílé barvy, pouze starší odumřelé nebo ulámané části jsou barvy špinavě nažloutlé. Aragonitová výzdoba je tvarově nesmírně pestrá. Vyskytují se gravitační formy jako stalaktity, brčka, stalagmity, mohutné stalagnáty i sintrové náteky. Nejpozoruhodnější jsou však excentrické tvary typu "železný květ", dlouhá tenká vlákna i masivnější stébla, antoditické výrůstky i obtížně definovatelné shluky bizarních tvarů. Na koncích krápníků i různých stébel jsou velmi často koule měkké tvarohovité hmoty o průměru až 2 cm , která byla v laboratoři identifikována jako hydromagnezit. Hydromagnezit je však možné nalézt i ve formě akumulací až centimetrových mocností a mnohde pokrývá i fylitové stěny jeskyně v plochách několika desítek krychlových metrů.

Dóm Sen albeřických jeskyňářů představuje nejenom jednu z největších jeskynních prostor světa (nemá cenu počítat, kterou v pořadí, protože závisí na tom, jak definujeme dóm, chodbu a soustavu dómů, ale ocitá se někde v první desítce velkých světových dutin), ale také jednu z významných světových lokalit aragonitu. Podle studia literatury a konzultací s řadou odborníků, předpokládáme, že jeskyně Bohemia, je největší aragonitovou jeskyní světa, co do množství aragonitu, plochy, kterou pokrývá a bohatství forem. Podle umírněných orientačních odhadů stranících evropským lokalitám, předpokládáme, že obsahuje nejméně tolik aragonitu jako 1 360 Ochtinských aragonitových jeskyní.


 [ zpět ]  [ domů ] © webmaster  20.12.2008